NOC NA KARLŠTEJNĚ
Zdeněk Podskalský, Karel Svoboda, Jiří Štaidl

Jaroslav Vrchlický si určitě přál, aby se jeho hra stala trvalou součástí dramaturgie českých divadel, ale asi sotva mohl tušit, že se dostane na filmové plátno, že se z ní stane muzikál a že písně z toho muzikálu jako Do věží a Lásko má, já stůňu se stanou hity v pravém slova smyslu věčně zelenými.

Noc na Karlštejně v době svého vzniku patřila k oblíbeným dramatickým kusům veseloherním, které na základě historické fabule probírají témata lepší měšťanské rodiny, typických pro prostředí tehdejší vyšší střední třídy, k níž sami autoři většinou patřili a z jejíchž řad se především tehdy rekrutovali diváci. Proto tyto hry oplývají lehkým tónem téměř francouzského střihu a tehdy módní historičností, která slouží k jejich zatraktivnění.

Motivy v této hře obsažené jsou všechny využity především komediálně: zamilovaná novomanželka touží být blíž svému zaneprázdněnému manželu, taktéž zamilovaná dívka chce přimět svého nerozhodného mládence k rozhodujícímu kroku, dva nudící se elegáni hledají příležitost k povyražení, a když se to vše odehrává na královském hradě, kam je ženám vstup zakázán, jsou pohromadě ingredience z nichž se dá připravit dostatečně pikantní krmě – zejména, vaří-li se v kuchyni, kde vládnou muži.

---

PORCIE COUGHLANOVÁ
Marina Carrová

V malebném kraji irského středozemí v údolí řeky Belmont slaví třicáté narozeniny Porcie Coughlanová - místní kráska, která – nechtíc – láme srdce zdejších mužů, ale zároveň budí rozpaky svým podivuhodným vnitřním světem. Jako by stále slyšela překrásný, andělský hlas svého dvojčete Gabriela, které zemřelo právě před patnácti lety, za záhadných okolností. Jeho zpěv ji vábí k řece, čím dál podmanivěji…

Hra výrazné autorky současného Irska Mariny Carrové vychází z napínavých duchařských příběhů, z bodré irské tradice i z potřeby pojmenovat neutěšenost vztahů, ve kterých chybí vůle naslouchat a odpouštět. Píše s ironickým nadhledem, břitkým a nekompromisním, i s citem pro jedinečnost a neuchopitelnou hloubku lidského srdce. Jazykem šťavnatým, plným barvitých přirovnání i syrové zemitosti. Porcie Coughlanová je hra drsná, niterná i vřelá – prostě dokonale irská. 

Premiéra dne 15. října 2011 v Komorním divadle.

---

KNÍŽE IGOR
Alexandr Porfirjevič Borodin

Borodinův Kníže Igor patří vedle Musorgského Borise Godunova k nejvýznamnějším a nejhranějším operám skladatelů ruské Mocné hrstky. Skladatel pro operu z ruské historie použil slavný staroruský epos Slovo o pluku Igorově z konce 12. století. Napsal si sám libreto a na opeře pracoval téměř dvacet let, aniž ji definitivně stihl dokončit. Tohoto úkolu se ujali jeho kolegové N. Rimskij-Korsakov a A. Glazunov, v jejichž redakci se opera dnes nejčastěji uvádí. Kníže Igor je historická freska líčící nejen dramatický příběh titulního hrdiny, ale plasticky vykresluje i další postavy opery – věrně milující Igorovu choť Jaroslavnu a jejího zhýralého bratra knížete Galického, Igorova syna Vladimíra i bezcharakterní hudce Jerošku a Skulu. V orientálním poloveckém prostředí pak ještě chána Končaka a jeho dceru Končakovnu. Borodinova melodicky bohatá  hudba zdařile odlišuje ruské prostředí od poloveckého. Diváky jistě zaujmou nejen árie jednotlivých postav, ale i velké sborové scény. Z opery se často samostatně hrají strhující Polovecké tance. Operu uvedeme v ruském originále s českými titulky.

---

RAYMONDA
Alexander Konstantinovič Glazunov

Na doznívající vlnu hudebního romantismu s vrcholy v baletech Petra Iljiče Čajkovského (1840–1893) a choreografa Mariuse Petipy (1818–1910) navázala postromantická éra v sanktpetěrburském Mariinském divadle především baletem Raymonda skladatele Alexandra Konstantinoviče Glazunova (1865–1936). Toto dílo, v němž melodická hudba nabízí velké taneční plochy k uplatnění vrcholné klasické baletní techniky, tlumočí ve svém libretu francouzskou středověkou legendu o vášnivých citech a niterném souboji o věrnost v lásce. Od své premiéry v roce 1898 je balet trvalým repertoárovým titulem velkých divadel a příležitostí prezentovat vyspělost sólistů i celého souboru v řadě náročných variací a sborových scén.

Choreografické nastudování v plzeňském DJKT bylo svěřeno Yeleně Pankové, významné osobnosti ruského baletu, jejíž hvězdná taneční kariéra v moskevském Velkém divadle a Bavorské státní opeře v Mnichově je posílená choreografickými nastudováními klasických děl po celé Evropě, Asii a Jižní Ameriky.  Zařazením Raymondy do repertoáru plzeňského baletu se tak dále prohlubuje princip nezastupitelnosti klasických a neoklasických děl v širokém spektru taneční interpretace.

---

EVITA
Tim Rice, Andrew Lloyd Webber, Michael Prostějovský

Již v prosinci 2010 se rozběhly přípravné práce k inscenaci, v níž se představí v Plzni poprvé muzikál Evita. Dnes je skladatel Andrew Lloyd Webber v povědomí diváků především jako autor výsostně poetických Cats a široce romantického Fantoma opery. To jsou ovšem už díla jeho pozdějšího období. Na počátku sedmdesátých let spolu s Timem Ricem způsobili doslova revoluci na muzikálové scéně (a Broadwayi chvíli trvalo, než jejich díla „skousla“) uvedením muzikálu Jesus Christ Superstar. Tehdy vtrhl na scénu rockový sound, který smetl klišé „hollywoodských“ emocí a doslova rozmetal muzikálovými diváky tolik hýčkaný „americký sen“.

S Evitou (1978) přichází na scénu nový fenomén – rocková opera. Od první do poslední vteřiny díla zní hudba, veškerý text, až na kratičkou výjimku, se zpívá. A když přijde ticho, není hudební pauzou pro dialog, ale tichem absolutním – neslyšným hřměním. Drsný realizmus je charakteristickým stylem vyprávění dramatického příběhu Evy Duarte Perónové, která se doslova prodrala z nejnižší sociální příčky až k titulu „duchovní vůdkyně národa“, příběhu s tragickým koncem, jistě s katarzí, ale bez ujištění, že všechno je v pořádku a že svět kolem nás je bezpečný. Místem děje je Argentina čtyřicátých a padesátých let, a s rockem se tu mísí rytmy tanga a samby.

Rozhodnutí uvést Evitu na jeviště plzeňského divadla je v rámci uměleckého vývoje a dramaturgie jeho muzikálového souboru převratným krokem. Je to něco s čím se divák v Plzni setká poprvé a s čím své síly tento soubor ještě nezměřil.

Premiéra dne 3. prosince 2011 v Komorním divadle.

---

MACBETH
William Shakespeare

Tragédie Macbeth vznikla roku 1606, v těsném  sousedství Krále Leara a Othella, ve vrcholném období Shakespearovy tvůrčí dráhy. Ve všech případech jde o obraz rozpadu silné osobnosti. Vojevůdce Macbeth, bratranec skotského krále, je na začátku stejnojmenné Shakespearovy tragedie dítětem štěstěny. Jeho obliba vzroste ještě po tom, co rozhodne svou mimořádnou statečností důležitou bitvu. Ale věštba čarodějnic, že se stane králem, a ctižádost jeho ženy, lady Macbeth, způsobí, že propadne klamné představě o vlastní velikosti. Shakespeare v bohatých, dynamických  básnických obrazech zachycuje propad morálního cítění Macbetha i jeho choti. Soulad s řádem světa postupně nahrazuje svévole a chaos. Rozpad osobnosti v čele státu má za důsledek destrukci celé společnosti. Macbeth představuje jednu z nejsugestivnějších, nejsevřenějších, ale i nejkrutějších her. Od poslední inscenace tohoto dramatu v plzeňské činohře uplynulo plných 48 let.

---

DON GIOVANNI
Wolfgang Amadeus Mozart

Don Giovanni, kterého Mozart napsal na libreto Lorenza Da Ponte, zaujímá v skladatelově operní tvorbě zcela mimořádné postavení. Je napsán na jeden z nejstarších divadelních námětů o prostopášném svůdci žen Donu Juanovi, kterého na světová jeviště poprvé přivedl španělský dramatik Tirso de Molina v roce 1630. Don Juan se stává archetypem, který pro svou nadčasovost byl mnohokrát zpracován ve všech divadelních žánrech a i dnes již klasická díla provokují své tvůrce k hledání stále nových výkladů. Mozart operu napsal pro Prahu po nadšeném přijetí své Figarovy svatby. Jeho dramaticky velice účinná hudba dává nejen velké pěvecké příležitosti všem sólistům, ale výrazně jednotlivé postavy a jevištní situace charakterizuje. Nenadarmo E. T. A. Hoffmann toto dílo nazval „operou oper“. Operu uvádíme v italském originále s českými titulky. 

---

KOUZLO 4D
Antonín Procházka

Dějišti nové komedie Antonína Procházky jsou především béčkové kulturáky a maringotka kouzelníka Felixe. Mág, jehož prvenství v oboru je už minulostí, se rozhodne k vydobytí zašlé slávy. A k tomu je zapotřebí radikální změna dosavadního způsobu života.  Ale představy mění konkrétní lidé - a navíc se Felixovi kouzlo 4D, mizení v prostoru, vymkne z rukou, a tak se k problémům v mezilidských vztazích přiřadí ještě potíže s jinou časoprostorovou dimenzí. Autor nechává své hrdiny projít řadou trapasů a směšných situací, aby si nakonec uvědomili, v čem spočívají jak jejich omyly, tak skutečná cena života. Novým prvkem v Procházkově dramatice je přímé oslovení diváků, ve kterém hlavní hrdina Felix odtajňuje svoje myšlenky, postřehy a pocity. Komedie byla napsána s konkrétní představou herců plzeňské činohry a, stejně jako všech devět autorových titulů, tu bude uvedena ve světové premiéře.

---

PRODAVAČI SNŮ
Jeffrey Lane, David Yazbek

Prodavači snů aneb Prohnaní, prolhaní lumpové

Na základě populárního filmu z roku 1988, v němž hráli hlavní role Steve Martin a Michael Caine, vznikl muzikál, který měl světovou premiéru v roce 2005. Za jakých okolností se jednoho léta setkají dva roztomile prohnilí lumpové v Beaumont sur Mer na francouzské Riviéře, nebudeme prozrazovat. Jeden z nich je zkušený a elegantní podvodník vysokého stylu Lawrence Jameson, který důmyslně získává peníze od bohatých dam. Druhý je mladý a drzý podvodníček Freddy Benson, který se snaží přiživovat na soucitu naivních žen. Po krátkém pokusu o spolupráci zjistí, že jedno letovisko je pro dva podvodníky příliš malé. Ale kdo ustoupí? Ani jednomu se nechce vyklidit pole a tak uzavřou v závěru prvního dějství sázku. Kdo prohraje, odejde z místa, nebo z branže, určitě však z inscenace. A tak mají diváci možnost nechat se ohromovat jejich prohnaností i prolhaností po celé druhé dějství. Jak to nakonec dopadne, si v tuto chvíli samozřejmě necháme pro sebe, ale můžeme vás ujistit, že odhodlání zůstat „na scéně“ je u obou „odborníků“ dost velké, aby bavilo a drželo napětí až do děkovačky. Libreto k muzikálu vytvořil televizní scénárista Jeffrey Lane. Jeho střihový styl udržuje jevištní dění ve vysokém tempu. Autorem písňových textů a hudby je David Yazbek – američan židovsko-italsko-libanonské krve. Brutální sarkazmus je charakteristický jak pro jeho texty, tak i pro jeho melodickou  hudbu s parodicky broadwayským drivem. Těm, jimž není nic svaté, stejně jako autorům Monty Python’s Spamalot, můžeme tento kousek vřele doporučit. Pro ostatní: jen na vlastní nebezpečí!

Premiéra dne 25. února 2012 ve Velkém divadle.

---

SEN NOCI SVATOJÁNSKÉ
Felix Mendelssohn-Bartholdy

Shakespearův příběh svatojánské noci, během níž se kdesi v athénském lese vmísí mezi milenecké páry pohádkoví elfové a víly a propletenec omylů a vášní končí pak v dobrém hned trojí svatbou, nemohl ujít pozornosti tanečního přetlumočení, zvláště když tu od čtyřicátých let devatenáctého století byla kongeniálně zkomponovaná scénická hudba Felixe Mendelssohna- Bartholdyho. Po Mariusu Petipovi (1877) a Michailu Fokinovi (1902 a 1924) prošla svatojánská peripetie celou řadou choreografických verzí, ať již stavěných na neoklasických či moderních tanečních principech, neboť pohádkové prostředí i komičnost jadrného řemeslnického živlu, jak se v ději prolínají, nekladou fantazii choreografa meze. I když se v českém prostředí nabízí hudební zpracování Snu noci svatojánské Václavem Trojanem z roku 1981, plzeňský balet tančí na hudbu Mendelssohna-Bartholdyho a svatojánskou noc naplňuje romantikou zamilovanosti a půvabem pohádkových kouzel. Ostatně, vždyť sám svatební pochod může mnohému divákovi připomenout tu pohádkovou dobu zamilovanosti…

---

O RUSALCE
Antonín Dvořák

---

NÁPOJ LÁSKY
Gaetano Donizetti

Italský skladatel Gaetano Donizetti je autorem více než sedmdesáti oper – vážných i komických. Přestože se na současných jevištích čas od času objevují i jeho méně známá díla, nejčastěji se hraje oblíbená hrstka několika jeho oper, mezi které Nápoj lásky, jako jedna  z nejlepších skladatelových oper, nepochybně patří. Opera vypráví příběh z italského venkova o nesmělém mladíkovi Nemorinovi, zamilovaném do bohaté mladé selky Adiny, kterou se snaží získat pomocí „nápoje lásky“ od potulného mastičkáře Dulcamary. Nápoj lásky je ve skutečnosti obyčejné víno, kterého když se Nemorino dostatečně napije, ztrácí ostych a Adině vyznává svou lásku. Opera má nejen krásné árie, z nichž světovou popularitu získala „Una furtiva lagrima“, která nemůže chybět v repertoáru žádného tenoristy, ale i vtipně napsané ansámbly.

Operu uvedeme v italském originále s českými titulky.

---

AMAZONIE
Michał Walczak

„Já chci pravdu, rozumíš, jako to chtěl Shakespeare!“ V tomto duchu by rád tvořil čerstvý absolvent divadelní akademie Mundek, který žije se svou přítelkyní Anetou, také vystudovanou herečkou. Ta vyhraje konkurz na hlavní roli v televizním seriálu a život obou mladých umělců se začne měnit. Ocitáme se ve Varšavě, ozářené neony, i v divoké džungli, v nichž se odvíjejí zápletky divácky úspěšného seriálu. A také v opuštěné chatě, kde zkouší Mundek pod vedením nezávislého režiséra inscenaci o apokalypse. Kde je prostor pro ideál a kdy dát přednost pragmatičnosti? A s jakým důsledkem? „My umělci, elita týhle země, musíme čelit náporu šmíry a kýče!“ prohlašuje Mundek. Jak ale obstojí on a další postavy hry v konfrontaci s realitou? I na to se ptá mladý polský dramatik ve své ne příliš shovívavé komedii.

Premiéra 21. dubna 2012 v Divadle v klubu.

---

LAKOMEC
Jean-Baptiste Poquelin – Molière

„Ach, peníze, penízky, vy moji zlatí drahouškové! Jste pryč a pryč je má opora, má útěcha, má radost! Nemám už, co bych na tomto světě pohledával!“ Tyto vzdechy sebelítostivě chroptí nejslavnější postava francouzského dramatu – Moliėrův Harpagon. Boháč a lakotný skrblík propadlý mamonu tak, že – jde-li o peníze a vlastní prospěch  – je hotov i své nejbližší považovat za „čertovy podšívky“ a „zrádné zmije“. Ve své stařecké vilnosti neváhá soupeřit ani s vlastním synem o ruku mladičké dívky a využít k tomu nejpodlejších úskoků. Jeho sobectví, které ho zbavuje nejobyčejnější lidskosti, ale přece jen jeho blízkým nezabrání jít za svým štěstím a hledat je v lásce a sounáležitosti. Molièrův Lakomec, poprvé uvedený roku 1668, je hrozivým a zároveň směšným obrazem bytosti, která se vzdala své lidské tváře – obrazem drtivě aktuálním v barokních i dnešních časech. 

---

ADÉLA JEŠTĚ NEVEČEŘELA
Jiří Brdečka, Oldřich Lipský, Radek Balaš, Ondřej Brousek

Přesně po pěti letech se vrátí na jeviště Komorního divadla autorská dvojice scénárista a textař Radek Balaš a hudební skladatel Ondřej Brousek. 21. dubna 2007 zde ve světové premiéře poprvé diváky uchvátil jejich muzikál Kniha džungle. Autoři od té doby nezaháleli a vytvořili podle fenomenální filmové parodie na šestákové detektivky („carterovky“) z roku 1977 její originální muzikálovou adaptaci. Muzikál Adéla ještě nevečeřela se ke své filmové předloze hrdě hlásí a řadu proslulých momentů věrně zachovává. Přidává ovšem mnoho nového a diváci se dočkají i překvapení v podobě zpívající a tančící Adély, která se má ke svému zločinnému stvořiteli s přítulností takřka milostnou. Plzeň bude třetím městem, v němž na jeviště vstoupí Nick Carter, komisař Ledvinka, baron von Kratzmar, líbezná Květuška a další rázovité postavičky příběhu. Hravé a vtipné Balašovy texty inspirovaly Ondřeje Brouska k vytvoření jiskřivé hudební partitury, která si pohrává s citacemi ze slavných broadwayských muzikálů i s nostalgickým nádechem hudby „filmů pro pamětníky“.

Premiéra dne 12. května 2012 v Komorním divadle.

---

LA GIOCONDA
Amilcare Ponchielli

V druhé polovině 19. století v Itálii zaujímal vůdčí postavení na operních jevištích stále oblíbený Giuseppe Verdi, který ve své době neměl téměř žádnou konkurenci. Ze skladatelů, kteří tvořili současně s ním uspěl nejvíce Amilcare Ponchielli, z jehož jedenácti oper se hraje pouze jediná – La Gioconda, napsaná na libreto Arriga Boita podle dramatu Victora Huga Angelo, tyran padovský. Hudebně Ponchielli vychází z Verdiho, inspiruje se francouzskou velkou operou a předjímá principy veristických skladatelů. Vytvořil tak působivé dílo, které dokáže zaujmout i dnešní posluchače svým dramatismem i krásou typicky italské operní kantilény. Poměrně složitý děj opery nás zavede do Benátek v 17. století a vypráví příběh pouliční zpěvačky Giocondy, její péči o slepou matku i její lásku k janovskému knížeti Enzu Grimaldimu. Je to také romantický příběh žárlivosti, udavačství, obětavosti, vraždy a sebevraždy. Operu uvedeme v italském originále s českými titulky. 

---

PYGMALION
George Bernard Shaw

Jedna z nejúspěšnějších komedií moderního klasického odkazu. Od roku 1912, kdy ji Shaw napsal, se stala nejen jevištním, ale i filmovým bestsellerem; podle této předlohy vznikl slavný muzikál My fair lady. Tematicky hra čerpá z antického mýtu o kyperském sochaři Pygmalionovi, který vyřezal ze slonové kosti tak dokonalou dívku, že se do ní zamiloval a uprosil bohyni Afroditu, aby jí vdechla  život. Shawovým moderním Pygmalionem  je význačný londýnský profesor fonetiky Higgins, zatímco v roli dívky ze slonové kosti je pouliční květinářka Líza Doolittlová. Cílem Higginse je udělat ze zaostalé holky z ulice dámu vybraných způsobů. Podstatnější ale je to, co se odehrává v duši obou hrdinů. Jde o střetávání dvou silných osobností při kterém si zejména Líza uvědomuje svoji vlastní identitu.  Pod lesklým komediálním povrchem tak Shaw otevírá závažnější otázky o svobodě, nezávislosti, stylizaci a autenticitě.

Premiéra dne 23. června 2012 v Komorním divadle.