Česky  |  English  |  Deutsch
 
 
 
 

Premiéry 2011/2012

19. 11. 2011 RAYMONDA
Alexander Konstantinovič Glazunov
  Balet – Velké divadlo
Hudba: Alexander Glazunov
Choreografie a režie: Yelena Pankova podle M. Petipy
Dirigent: Ivan Pařík

10. 03. 2012 SEN NOCI SVATOJÁNSKÉ
Felix Mendelssohn-Bartholdy
  Balet – Komorní divadlo
Choreografie a režie: Richard Ševčík
Kostýmy: Tomáš Kypta
Scéna: Ján Zavarský

RAYMONDA
Alexander Konstantinovič Glazunov

Na doznívající vlnu hudebního romantismu s vrcholy v baletech Petra Iljiče Čajkovského (1840–1893) a choreografa Mariuse Petipy (1818–1910) navázala postromantická éra v sanktpetěrburském Mariinském divadle především baletem Raymonda skladatele Alexandra Konstantinoviče Glazunova (1865–1936). Toto dílo, v němž melodická hudba nabízí velké taneční plochy k uplatnění vrcholné klasické baletní techniky, tlumočí ve svém libretu francouzskou středověkou legendu o vášnivých citech a niterném souboji o věrnost v lásce. Od své premiéry v roce 1898 je balet trvalým repertoárovým titulem velkých divadel a příležitostí prezentovat vyspělost sólistů i celého souboru v řadě náročných variací a sborových scén.

Choreografické nastudování v plzeňském DJKT bylo svěřeno Yeleně Pankové, významné osobnosti ruského baletu, jejíž hvězdná taneční kariéra v moskevském Velkém divadle a Bavorské státní opeře v Mnichově je posílená choreografickými nastudováními klasických děl po celé Evropě, Asii a Jižní Ameriky.  Zařazením Raymondy do repertoáru plzeňského baletu se tak dále prohlubuje princip nezastupitelnosti klasických a neoklasických děl v širokém spektru taneční interpretace.




SEN NOCI SVATOJÁNSKÉ
Felix Mendelssohn-Bartholdy

Shakespearův příběh svatojánské noci, během níž se kdesi v athénském lese vmísí mezi milenecké páry pohádkoví elfové a víly a propletenec omylů a vášní končí pak v dobrém hned trojí svatbou, nemohl ujít pozornosti tanečního přetlumočení, zvláště když tu od čtyřicátých let devatenáctého století byla kongeniálně zkomponovaná scénická hudba Felixe Mendelssohna- Bartholdyho. Po Mariusu Petipovi (1877) a Michailu Fokinovi (1902 a 1924) prošla svatojánská peripetie celou řadou choreografických verzí, ať již stavěných na neoklasických či moderních tanečních principech, neboť pohádkové prostředí i komičnost jadrného řemeslnického živlu, jak se v ději prolínají, nekladou fantazii choreografa meze. I když se v českém prostředí nabízí hudební zpracování Snu noci svatojánské Václavem Trojanem z roku 1981, plzeňský balet tančí na hudbu Mendelssohna-Bartholdyho a svatojánskou noc naplňuje romantikou zamilovanosti a půvabem pohádkových kouzel. Ostatně, vždyť sám svatební pochod může mnohému divákovi připomenout tu pohádkovou dobu zamilovanosti…

 






© DJKT 2012