NOC NA KARLŠTEJNĚ
Zdeněk Podskalský, Karel Svoboda, Jiří Štaidl

Jaroslav Vrchlický si určitě přál, aby se jeho hra stala trvalou součástí dramaturgie českých divadel, ale asi sotva mohl tušit, že se dostane na filmové plátno, že se z ní stane muzikál a že písně z toho muzikálu jako Do věží a Lásko má, já stůňu se stanou hity v pravém slova smyslu věčně zelenými.

Noc na Karlštejně v době svého vzniku patřila k oblíbeným dramatickým kusům veseloherním, které na základě historické fabule probírají témata lepší měšťanské rodiny, typických pro prostředí tehdejší vyšší střední třídy, k níž sami autoři většinou patřili a z jejíchž řad se především tehdy rekrutovali diváci. Proto tyto hry oplývají lehkým tónem téměř francouzského střihu a tehdy módní historičností, která slouží k jejich zatraktivnění.

Motivy v této hře obsažené jsou všechny využity především komediálně: zamilovaná novomanželka touží být blíž svému zaneprázdněnému manželu, taktéž zamilovaná dívka chce přimět svého nerozhodného mládence k rozhodujícímu kroku, dva nudící se elegáni hledají příležitost k povyražení, a když se to vše odehrává na královském hradě, kam je ženám vstup zakázán, jsou pohromadě ingredience z nichž se dá připravit dostatečně pikantní krmě – zejména, vaří-li se v kuchyni, kde vládnou muži.

EVITA
Tim Rice, Andrew Lloyd Webber, Michael Prostějovský

Již v prosinci 2010 se rozběhly přípravné práce k inscenaci, v níž se představí v Plzni poprvé muzikál Evita. Dnes je skladatel Andrew Lloyd Webber v povědomí diváků především jako autor výsostně poetických Cats a široce romantického Fantoma opery. To jsou ovšem už díla jeho pozdějšího období. Na počátku sedmdesátých let spolu s Timem Ricem způsobili doslova revoluci na muzikálové scéně (a Broadwayi chvíli trvalo, než jejich díla „skousla“) uvedením muzikálu Jesus Christ Superstar. Tehdy vtrhl na scénu rockový sound, který smetl klišé „hollywoodských“ emocí a doslova rozmetal muzikálovými diváky tolik hýčkaný „americký sen“.

S Evitou (1978) přichází na scénu nový fenomén – rocková opera. Od první do poslední vteřiny díla zní hudba, veškerý text, až na kratičkou výjimku, se zpívá. A když přijde ticho, není hudební pauzou pro dialog, ale tichem absolutním – neslyšným hřměním. Drsný realizmus je charakteristickým stylem vyprávění dramatického příběhu Evy Duarte Perónové, která se doslova prodrala z nejnižší sociální příčky až k titulu „duchovní vůdkyně národa“, příběhu s tragickým koncem, jistě s katarzí, ale bez ujištění, že všechno je v pořádku a že svět kolem nás je bezpečný. Místem děje je Argentina čtyřicátých a padesátých let, a s rockem se tu mísí rytmy tanga a samby.

Rozhodnutí uvést Evitu na jeviště plzeňského divadla je v rámci uměleckého vývoje a dramaturgie jeho muzikálového souboru převratným krokem. Je to něco s čím se divák v Plzni setká poprvé a s čím své síly tento soubor ještě nezměřil.

Premiéra dne 3. prosince 2011 v Komorním divadle.

PRODAVAČI SNŮ
Jeffrey Lane, David Yazbek

Prodavači snů aneb Prohnaní, prolhaní lumpové

Na základě populárního filmu z roku 1988, v němž hráli hlavní role Steve Martin a Michael Caine, vznikl muzikál, který měl světovou premiéru v roce 2005. Za jakých okolností se jednoho léta setkají dva roztomile prohnilí lumpové v Beaumont sur Mer na francouzské Riviéře, nebudeme prozrazovat. Jeden z nich je zkušený a elegantní podvodník vysokého stylu Lawrence Jameson, který důmyslně získává peníze od bohatých dam. Druhý je mladý a drzý podvodníček Freddy Benson, který se snaží přiživovat na soucitu naivních žen. Po krátkém pokusu o spolupráci zjistí, že jedno letovisko je pro dva podvodníky příliš malé. Ale kdo ustoupí? Ani jednomu se nechce vyklidit pole a tak uzavřou v závěru prvního dějství sázku. Kdo prohraje, odejde z místa, nebo z branže, určitě však z inscenace. A tak mají diváci možnost nechat se ohromovat jejich prohnaností i prolhaností po celé druhé dějství. Jak to nakonec dopadne, si v tuto chvíli samozřejmě necháme pro sebe, ale můžeme vás ujistit, že odhodlání zůstat „na scéně“ je u obou „odborníků“ dost velké, aby bavilo a drželo napětí až do děkovačky. Libreto k muzikálu vytvořil televizní scénárista Jeffrey Lane. Jeho střihový styl udržuje jevištní dění ve vysokém tempu. Autorem písňových textů a hudby je David Yazbek – američan židovsko-italsko-libanonské krve. Brutální sarkazmus je charakteristický jak pro jeho texty, tak i pro jeho melodickou  hudbu s parodicky broadwayským drivem. Těm, jimž není nic svaté, stejně jako autorům Monty Python’s Spamalot, můžeme tento kousek vřele doporučit. Pro ostatní: jen na vlastní nebezpečí!

Premiéra dne 25. února 2012 ve Velkém divadle.

ADÉLA JEŠTĚ NEVEČEŘELA
Jiří Brdečka, Oldřich Lipský, Radek Balaš, Ondřej Brousek

Přesně po pěti letech se vrátí na jeviště Komorního divadla autorská dvojice scénárista a textař Radek Balaš a hudební skladatel Ondřej Brousek. 21. dubna 2007 zde ve světové premiéře poprvé diváky uchvátil jejich muzikál Kniha džungle. Autoři od té doby nezaháleli a vytvořili podle fenomenální filmové parodie na šestákové detektivky („carterovky“) z roku 1977 její originální muzikálovou adaptaci. Muzikál Adéla ještě nevečeřela se ke své filmové předloze hrdě hlásí a řadu proslulých momentů věrně zachovává. Přidává ovšem mnoho nového a diváci se dočkají i překvapení v podobě zpívající a tančící Adély, která se má ke svému zločinnému stvořiteli s přítulností takřka milostnou. Plzeň bude třetím městem, v němž na jeviště vstoupí Nick Carter, komisař Ledvinka, baron von Kratzmar, líbezná Květuška a další rázovité postavičky příběhu. Hravé a vtipné Balašovy texty inspirovaly Ondřeje Brouska k vytvoření jiskřivé hudební partitury, která si pohrává s citacemi ze slavných broadwayských muzikálů i s nostalgickým nádechem hudby „filmů pro pamětníky“.

Premiéra dne 12. května 2012 v Komorním divadle.