KNÍŽE IGOR
Alexandr Porfirjevič Borodin

Borodinův Kníže Igor patří vedle Musorgského Borise Godunova k nejvýznamnějším a nejhranějším operám skladatelů ruské Mocné hrstky. Skladatel pro operu z ruské historie použil slavný staroruský epos Slovo o pluku Igorově z konce 12. století. Napsal si sám libreto a na opeře pracoval téměř dvacet let, aniž ji definitivně stihl dokončit. Tohoto úkolu se ujali jeho kolegové N. Rimskij-Korsakov a A. Glazunov, v jejichž redakci se opera dnes nejčastěji uvádí. Kníže Igor je historická freska líčící nejen dramatický příběh titulního hrdiny, ale plasticky vykresluje i další postavy opery – věrně milující Igorovu choť Jaroslavnu a jejího zhýralého bratra knížete Galického, Igorova syna Vladimíra i bezcharakterní hudce Jerošku a Skulu. V orientálním poloveckém prostředí pak ještě chána Končaka a jeho dceru Končakovnu. Borodinova melodicky bohatá  hudba zdařile odlišuje ruské prostředí od poloveckého. Diváky jistě zaujmou nejen árie jednotlivých postav, ale i velké sborové scény. Z opery se často samostatně hrají strhující Polovecké tance. Operu uvedeme v ruském originále s českými titulky.

DON GIOVANNI
Wolfgang Amadeus Mozart

Don Giovanni, kterého Mozart napsal na libreto Lorenza Da Ponte, zaujímá v skladatelově operní tvorbě zcela mimořádné postavení. Je napsán na jeden z nejstarších divadelních námětů o prostopášném svůdci žen Donu Juanovi, kterého na světová jeviště poprvé přivedl španělský dramatik Tirso de Molina v roce 1630. Don Juan se stává archetypem, který pro svou nadčasovost byl mnohokrát zpracován ve všech divadelních žánrech a i dnes již klasická díla provokují své tvůrce k hledání stále nových výkladů. Mozart operu napsal pro Prahu po nadšeném přijetí své Figarovy svatby. Jeho dramaticky velice účinná hudba dává nejen velké pěvecké příležitosti všem sólistům, ale výrazně jednotlivé postavy a jevištní situace charakterizuje. Nenadarmo E. T. A. Hoffmann toto dílo nazval „operou oper“. Operu uvádíme v italském originále s českými titulky. 

NÁPOJ LÁSKY
Gaetano Donizetti

Italský skladatel Gaetano Donizetti je autorem více než sedmdesáti oper – vážných i komických. Přestože se na současných jevištích čas od času objevují i jeho méně známá díla, nejčastěji se hraje oblíbená hrstka několika jeho oper, mezi které Nápoj lásky, jako jedna  z nejlepších skladatelových oper, nepochybně patří. Opera vypráví příběh z italského venkova o nesmělém mladíkovi Nemorinovi, zamilovaném do bohaté mladé selky Adiny, kterou se snaží získat pomocí „nápoje lásky“ od potulného mastičkáře Dulcamary. Nápoj lásky je ve skutečnosti obyčejné víno, kterého když se Nemorino dostatečně napije, ztrácí ostych a Adině vyznává svou lásku. Opera má nejen krásné árie, z nichž světovou popularitu získala „Una furtiva lagrima“, která nemůže chybět v repertoáru žádného tenoristy, ale i vtipně napsané ansámbly. Operu uvedeme v italském originále s českými titulky.

LA GIOCONDA
Amilcare Ponchielli

V druhé polovině 19. století v Itálii zaujímal vůdčí postavení na operních jevištích stále oblíbený Giuseppe Verdi, který ve své době neměl téměř žádnou konkurenci. Ze skladatelů, kteří tvořili současně s ním uspěl nejvíce Amilcare Ponchielli, z jehož jedenácti oper se hraje pouze jediná – La Gioconda, napsaná na libreto Arriga Boita podle dramatu Victora Huga Angelo, tyran padovský. Hudebně Ponchielli vychází z Verdiho, inspiruje se francouzskou velkou operou a předjímá principy veristických skladatelů. Vytvořil tak působivé dílo, které dokáže zaujmout i dnešní posluchače svým dramatismem i krásou typicky italské operní kantilény. Poměrně složitý děj opery nás zavede do Benátek v 17. století a vypráví příběh pouliční zpěvačky Giocondy, její péči o slepou matku i její lásku k janovskému knížeti Enzu Grimaldimu. Je to také romantický příběh žárlivosti, udavačství, obětavosti, vraždy a sebevraždy. Operu uvedeme v italském originále s českými titulky.