Hlavní strana   >   O divadle

Dvě Ceny Thálie doputovaly do Plzně

Hluboké zadostiučinění zažívali znalci a příznivci plzeňského divadla při sobotním udělování cen Herecké asociace, kdy Ceny Thálie převzali dva dlouholetí členové Divadla J. K. Tyla v Plzni. Cena za mimořádný jevištní výkon Stáně Topinkové-Fořtové potvrdila výjimečnost jejího ztvárnění role Paní Johnstonové v muzikálu Pokrevní bratři a Cena za celoživotní mistrovství byla přiznána tanečníku Jiřímu Žaludovi. Poprvé tak byl v baletním oboru oceněn umělec, kterého je stále možné vidět na jevišti. Taneční dráha Jiřího Žaluda začala před dvaapadesáti lety v plzeňském divadle, kde dnes vystupuje v pěti inscenacích. Neselhávající kvalitu jeho výkonu dokládá i současné hostování v Národním divadle a ve Státní opeře Praha.

Stáni Topinkové-Fořtové, která byla na Cenu Thálie nominována již v roce 1997 za titulní roli v muzikálu Hello, Dolly! a o dva roky později za Lily Vanessiovou v muzikálu Kiss Me, Kate, jsme se zeptali na její dojmy ze slavnostního vyhlašování cen v Národním divadle: "Jak jsem ty vypjaté okamžiky zažívala už potřetí, v kritické chvíli mě přemohl dojem, že se znovu opakuje známá situace: už už jsem slyšela vyvolávat jméno nominované kolegyně. Pak zaznělo moje jméno a bylo to nepopsatelné - leknutí, radost - Když jsem šla na jeviště, nohy mi vibrovaly. Teprve když opadlo napětí, dostavil se opojný pocit štěstí. Prožívala jsem ho nejen za sebe, ale i za naše diváky, Cena Thálie je velká pocta pro plzeňské divadlo."

Na otázku, která z rolí nominovaných na Cenu Thálie jí byla nejbližší, umělkyně říká: "Moc jsem si užívala Dolly, s Frantou Dvořákem jsme si pokaždé s gustem zařádili. Těšila jsem se na každé představení - ale to já se těším vždycky. Naproti tomu Paní Johnstnová v Pokrevních bratrech je tou nejdramatičtější rolí, která mě potkala, niterně je mi neobyčejně blízká. Jako šťastná matka dvouletého syna jsem osud ženy, která se musí vzdát jednoho ze svých dětí, už na zkouškách naplno prožívala. Tak hluboce se mě to dotýká, že se musím vědomě bránit, abych se sama příliš nedojímala, to je na jevišti vždycky špatné."

Silné pohnutí při slavnostním ceremoniálu svazovalo i Jiřího Žaluda: "Režisér Adamec nám kladl na srdce, že se svým proslovem musíme vejít do jedné minuty. V mém případě to bylo zbytečné varování, v tu chvíli jsem zapomněl všechno, co jsem měl připravené. Vůbec jsem nečekal, že to se mnou emočně tak zamává, premiérová tréma se s tím nedá srovnávat. Nejsem zvyklý na jevišti mluvit, navíc před tolika předními osobnostmi českého divadla."

O svém ocenění byl Jiří Žalud předem informován, přesto plně podlehl vzrušené atmosféře: "Byl jsem strašně napjatý, moc jsem přál Stáně, aby Thálii dostala. Mám radost z obou ocenění, jimi se na širším fóru prezentuje plzeňské divadlo jako nikoliv okrajová scéna. Snad i fakt, že oba tady působíme už dlouho, je pro diváky sdělením, že se tu trvale drží nějaká úroveň, jsou tu pevné základy, na nichž se staví."