Hlavní strana   >   Premiéry

Premiéry - sezóna 2004/2005

---

Leoš Janáček
PŘÍHODY LIŠKY BYSTROUŠKY

K nejoblíbenějším operám Leoše Janáčka patří Příhody lišky Bystroušky. Jejími duchovními otci jsou malíř Stanislav Lolek a spisovatel Rudolf Těsnohlídek. Ten jako redaktor Lidových novin dostal za úkol, aby k obrázkům Stanislava Lolka o lišce a revírníkovi napsal slovní doprovod. Tak vznikl příběh o Lišce Bystroušce, který uchvátil i skladatele Leoše Janáčka. Po tragické Kátě Kabanové chtěl vytvořit úsměvnou operu a tak vznikla tato velkolepá oslava přírody a věčného koloběhu života. Mezi zvířecími a lidskými postavami našel výstižné paralely. Největšího úspěchu vždy dosáhne neohrožená liška Bystrouška, která si ví rady v každé situaci. Příhody lišky Bystroušky jsou Janáčkovou nejpřístupnější operou a tak naše inscenace počítá s diváky všech věkových skupin včetně těch nejmladších.

---

Johann Strauss
VÍDEŇSKÁ KREV

Přestože operety Johanna Strausse jsou v Plzni velice oblíbené, je s podivem, že Vídeňská krev zde dosud nikdy nebyla inscenována. Přitom se nejedná o žádné okrajové dílo v Straussově tvorbě, je to naopak opereta, vzniklá na samém konci skladatelovy tvůrčí činnosti. Osud mu již nedopřál ji dokončit, tohoto čestného úkolu se ujal kapelník Adolf Müller. Děj operety nás zavede do Vídně na počátku 19. století, kde se koná kongres národů. Hlavním hrdinou je vyslanec tehdy skutečně existujícího malého knížectví Reuss-Schleiz-Greiz, který se oženil s Vídeňačkou, s níž momentálně pro neshody nežije, pořídil si milenku - tanečnici Franciscu Cagliari a uvažuje o další - modelce Pepi. Vtipně napsaný děj zkušených libretistů Victora Léona a Leo Steina se na konci očekávaně rozuzlí tak, jak na to byli diváci v operetách před příchodem Franze Lehára zvyklí. Opereta je bohatá na typicky vídeňské straussovské melodie a jistě potěší všechny příznivce tohoto stále oblíbeného divadelního žánru.

---

Giuseppe Verdi
TRUBADÚR

Slavný vídeňský tenorista počátku minulého století Leo Slezak byl vynikajícím představitelem trubadúra Manrica. Proslulý je jeho výrok: "Zpíval jsem Trubadúra nejméně stokrát, ale přesto nemám nejmenší tušení, o co v této opeře jde!" Je to jistě mírně nadsazené, protože při dobré vůli se divák v ději může orientovat. Trubadúr je typicky romantické dílo 19. století, dějově notně zamotané a dnešnímu diváku vzdálené. Nicméně nad všemi romantickými rekvizitami a nepravděpodobnými dějovými fabulacemi ční nesmrtelná Verdiho hudba, která toto díla povýšila do pomyslného operního Olympu. Divák, který Verdiho miluje, jistě přijme konvenční libreto a nechá se unést silou jeho hudby. Trubadúr, spolu s La Traviatou a Rigolettem, byl prvním vrcholem ve skladatelově tvorbě a dodnes tato trojice oper láme rekordy v počtu představení a návštěvnosti v operních divadlech na celém světě. Věříme, že novou inscenací Trubadúra potěšíme věrné plzeňské operní diváky. Operu uvedeme v italském originále se simultánně titulkovaným českým překladem.

---

Gaetano Donizetti
DON PASQUALE

Námětem mnoha oper je nerovný vztah starého pána k mladé dívce. V některých operách chce on ji, ale ona dává přednost mladému nápadníkovi, v jiných operách zase mladá dívka, většinou z vypočítavosti, si získá srdce - a hlavně majetek - starého pána. Většina libret těchto oper vychází z principů italské commedie dell´ arte, z jejích charakteristických typových figur.

Donizetti napsal svého Dona Pasquala na vrcholu svých tvůrčích sil jako jedno ze svých posledních děl vůbec. Vytvořil v něm jednu ze svých nejlepších oper, která se stala pro své hudební kvality i situační komiku trvalou součástí repertoáru všech operních scén.

Don Pasquale zazněl poprvé v Paříži 3. ledna 1843, v Plzni jsme jej poprvé mohli slyšet v roce 1942. Od poslední inscenace nás dělí již více než třicet let a tak vedení plzeňské opery je přesvědčeno, že nová inscenace Dona Pasquala potěší všechny milovníky italské opery. Na jeviště Velkého divadla se tak opět vrací jedna z nejlépe napsaných komických oper v celé operní literatuře.

---

Bohuslav Martinů
HRY O MARII

Hry o Marii psal Bohuslav Martinů v Paříži mezi květnem r. 1933 a červencem r. 1934. Hledal způsob, jak se vyhnout tradičnímu opernímu tvaru, a vrátil se ke starým lidových hrám, které za pomoci vypravěčů a statických scén předváděly příběhy ze života svatých.

Cyklus čtyř Her o Marii, které souvisejí jen volně svými náměty, obsahuje:

1. Prolog. Panny moudré a panny pošetilé (text: Vítězslav Nezval podle starofrancouzské liturgické hry),
2. Mariken z Niméque (text: Hénri Ghéon podle vlámské balady, český překlad Vilém Závada),
3. Narození Páně (tradiční pastorále podle moravské lidové poezie) a
4. Sestra Paskalina (text: Julius Zeyer podle španělského námětu a podle lidové poezie).

Režií byl pověřen mladý a velmi nadaný režisér Jiří Nagy, který absolvoval brněnskou JAMU pod vedením jedné z nejvýznamnějších osobností české operní režie Václava Věžníka a hudebním nastudováním dirigent a šéf opery DJKT Jan Zbavitel.

Operu uvedeme z důvodu turné do Japonska, které se uskuteční v termínu od 27. srpna do 8. října 2005, v předpremiéře 25. června 2005.
Premiéra bude 22. října 2005.