Premiéry - opera

Hlavní strana   >   Premiéry

Premiéry - sezóna 2009/2010

24. 10. 2009   ADRIANA LECOUVREUR
Francesco Cilea
Opera - Velké divadlo
Dirigent: Ivan Pařík, Režie: Tomáš Šimerda
30. 1. 2010 VESELÉ PANIČKY WINDSORSKÉ
Otto Nicolai
Opera - Velké divadlo
Dirigent: Jiří Štrunc, Režie: Jakub Korčák
3. 4. 2010 KOUZELNÁ FLÉTNA
Wolfgang Amadeus Mozart
Opera - Velké divadlo
Dirigent: Ivan Pařík, Režie: Jana Kališová
12. 6. 2010 TURANDOT
Giacomo Puccini
Opera - Velké divadlo
Dirigent: Jiří Štrunc, Režie: Václav Málek

ADRIANA LECOUVREUR
Francesco Cilea

Italský hudební skladatel Francesco Cilea (1866-1950) byl mladším současníkem Pucciniho, Leoncavalla a Mascagniho. Patřil k hudebnímu verismu, slohu, který byl v Itálii na přelomu 19. a 20. století nesmírně populární. Z jeho pěti oper se na jevišti do dnešních dnů udržela pouze Adriana Lecouvreur, opera proslavená primadonami typu Magdy Olivero nebo Renaty Tebaldi.

Námět opery, zpracovávající příběh slavné herečky pařížské Comédie-Française Adriany Lecouvreur, která zemřela v roce 1730 ve svých 38 letech, dramaticky zpracoval významný francouzský dramatik a libretista Eugène Scribe spolu s Ernestem Legouvém, z jejichž hry vyšel i Cileův libretista Arturo Colautti. Jejich Adriana Lecouvreur měla premiéru 6. listopadu 1902 v Miláně.

Po smrti herečky Adriany Lecouvreur se rozšířila legenda, že byla otrávena svou sokyní v lásce kyticí otrávených květů. Tuto legendu zpracovává i Cileova opera, která nás zavede mezi herce do zákulisí Comédie-Française. První herečka souboru soupeří s kněžnou de Bouillon o lásku hraběte Mořice Saského (v opeře Maurizia). V opeře nechybí velké emoce, skutečná láska, ale i intriky a nenávist, tak, jak to ve veristických operách bývá. Cileova hudba je strhující a dokáže oslovit i dnešní posluchače.

V Plzni nastudováno poprvé.

Opera bude nastudována v italském originále s českými titulky.


VESELÉ PANIČKY WINDSORSKÉ
Otto Nicolai

Nadčasová díla anglického dramatika Williama Shakespeara se i po čtyřista letech od svého vzniku stále objevují na světových jevištích. Mnohokrát podle nich vznikly i opery, balety a muzikály. Není proto divu, že jedna z jeho nejúspěšnějších komedií Veselé paničky windsorské byla také několikrát zhudebněna jako opera. Ze všech zpracování se do dnešních dnů udržela na repertoáru dvě – opera Nicolaiova z roku 1849 a opera GiuseppaVerdiho, jehož Falstaff v roce 1893 uzavřel skladatelovu operní tvorbu.

Postava rytíře Falstaffa se u Shakespeara objevila poprvé v jeho hře Jindřich IV. v roce 1596 a říká se, že právě na přání královny Alžběty napsal Shakespeare hru Veselé paničky windsorské, kde je Falstaff hlavním hrdinou.

Nicolaiova opera je psána ve formě singspielu, tedy hry se zpěvy, a je jednou z mála, které, z toho množství děl napsaných v 19. století, zůstaly dodnes na repertoáru. Popularita této opery je založena především na divadelně vtipném a působivém ději a výborně napsané hudbě, která výstižně charakterizuje dějové situace. Veselé paničky windsorské patří k těm operám, při nichž se divák opravdu pobaví.

Poslední inscenace měla v Plzni premiéru 24. června 1989.

Operu uvedeme v českém překladu.


KOUZELNÁ FLÉTNA
Wolfgang Amadeus Mozart

Opery W. A. Mozarta patří k nejstarším operám, které se pravidelně a nepřetržitě objevují na operních jevištích u nás i ve světě. Kouzelná flétna stojí na samém konci jeho tvorby. Mozart ji komponoval v sousedství opery La clemenza di Tito, slavného Requiem a posledního klavírního koncertu B dur. Skladatel se v ní naposledy obrátil k formě německého singspielu, protože ji psal pro známého vídeňského divadelníka Emanuela Schikandera, který vedl předměstské Divadlo na Vídeňce ve Vídni. Schikanader sám napsal libreto k opeře a o premiéře zpíval roli Papagena. Opera byla napsána pro lidové publikum, je to pohádka o tradičním vítězství dobra, v opeře prezentovaném moudrým Sarastrem, nad zlem, představovaném Královnou noci. Objevují se v ní i prvky zednářství, které některé inscenace zdůrazňují. Princ Tamino musí obstát ve zkouškách, aby získal princeznu Paminu, a svou vytouženou Papagenu získá na konci opery i ptáčník Papageno.

Poslední inscenace měla v Plzni premiéru 14. prosince 1991

Opera bude nastudována v německém originále.


TURANDOT
Giacomo Puccini

Opery Giacoma Pucciniho tvoří neodmyslitelnou součást italského repertoáru každé operní scény. Ve většině z nich Puccini vypráví nějaký tragický ženský osud, příběhy švadlenky Mimi, gejšy Čoc-Čo-San nebo zpěvačky Tosky dojímají i diváky našeho století.

Puccini výborně uměl charakterizovat prostředí svých oper a proto často volil i exotické náměty, které mu to umožňovaly. Po japonské Madama Butterfly a americkém Děvčeti ze Západu si pro svou poslední operu zvolil exotické prostředí pohádkové Číny.

Námět k opeře Turandot našel ve hře italského dramatika Carla Gozziho z roku 1762, který zpracoval známý pohádkový příběh o kruté čínské princezně, dávající všem svým nápadníkům hádanky. Když je neuhodnou, skončí na šibenici. Sérii poprav přeruší až svým vítězstvím tatarský princ Kalaf, kterého v Pekingu nikdo nezná, a který naopak dává Turandot hádat, aby uhodla jeho jméno. Turandot nakonec pocítí ke Kalafovi cit a všem oznamuje, že jeho jméno je láska!

Puccini operu již nedokončil, neboť podlehl zhoubné rakovině hrtanu. Dokončení díla se ujal skladatel Franco Alfano, v jehož redakci se opera nejčastěji uvádí. Premiéra Turandot se konala v milánské La Scale 25. dubna 1926 pod taktovkou Artura Toscaniniho.

Poslední inscenace měla v Plzni premiéru 9. prosince 1973.

Opera bude nastudována v italském originále s českými titulky.